Advent, adventní věnec

Pro naše předky byl adventní čas neoddělitelnou součástí života. Adventem se v křesťanské liturgii nazývá přípravná doba, jež předchází vánočním svátkům. Slovo pochází z latinského "adventus" - příchod. Je to doba očekávání příchodu Páně, narození Ježíše Krista v Betlémě, a zároveň i očekávání Kristova druhého příchodu a Posledního soudu. Adventní čas je pro věřící dobou oddaného a radostného očekávání i pokání a tichého rozjímání. Od 12. století se adventem začíná nový liturgický rok. Advent zahrnuje čtyři neděle církevního roku a končí 24. prosince, dnem narození Páně.

Strojení adventního věnce patří k relativně mladým, ale velmi oblíbeným zvykům. Kořeny tradice sahají do 1. pol. 19 stol. Nejstarší písemná dochovaná zpráva pochází z r.1838, kdy v Hamburku teolog Johann Heinrich Wichern tehdy nade dveře sirotčince, který spravoval, na počátku adventu pověsil velký věnec vyřezaný ze dřeva. Každý den na něj upevnil jednu zapálenou svíci.. Pod věncem stála pokladnička, do které mohli lidé házet vánoční milodary pro opuštěné a osiřelé děti.

Mezi dvěma světovými válkami pronikl zvyk zhotovování adventního věnce za hranice německy mluvících zemí. Protože adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi, počet svící se na adventním věnci ustálil na čtyřech. každou adventní neděli se postupně jedna z nich zapálí, až nakonec hoří všechny čtyři svíce.

Symbolika adventního věnce:

Zelená barva věnce symbolizuje věčný život, který věřícím přislíbil Ježíš Kristus.

Kruhový tvar věnce věnce vyjadřuje jednotu společenství lidí a Boha.

Plamen svíček připomíná Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka.
___________
Klíčová slova: advent, adventní věnec, tradice a původ adventního věnce, počátek církevního roku, symboly adventního věnce